Dôvod odmietnuť pracovnú ponuku: The Park

10 Replies

Dostal som pracovnú ponuku. Zaujímavá práca, zaujímavá firma, zaujímavé podmienky. Odmietol som. Prečo? Pretože firma sídli v kancelárskom komplexe The Park, Praha.

the-park-logoJe to už tretia ponuka, u ktorej som nebol ochotný ani len uvažovať nad tým, že by som ju prijal. Len kvôli tomu, že by som opäť pracoval v The Park-u. Kedysi som tam rok pracoval. Bol som tam nešťastný, frustrovaný a hlavne chorý. Nenávidel som to miesto.

Mohol by som hodiny zanietene popisovať, čo všetko mi tam vadilo. Sterilné budovy so zákutiami plných pavučín, ku ktorým sa upratovačky nedostanú, ani keby chceli. Výťahy a požiarne schodiská, kvôli ktorým cesta z druhého poschodia na prízemie trvá 10 minút. Open space s agresívnou klimatizáciou, nad ktorou nemáte žiadnu kontrolu. Obrovské sklenené steny, vďaka ktorým nemáte ani špetku súkromia a nemáte si kam zavesiť whiteboard.


View Larger Map

Môžeme si s kolegami robiť prdel z našej “budovy roku” Classic 7, v ktorejm momentálne sídlime. Ale proti The Park-u je to luxusný luxus.

Je zaujímavé sledovať, ako sa s rastúcim vekom a skúsenosťami menia moje požiadavky na zamestnanie. Čím ďalej tým menej mi záleží na konkrétnej náplni práce a technológiách. Sú to totiž veci, ktoré sa dajú jednoducho a rýchlo naučiť. Na druhej strane mi čoraz viac záleží na mieste, ľuďoch a atmosfére. Pretože to sú veci, ktoré sa menia veľmi ťažko.

Ako to máte vy? Podľa čoho posudzujete pracovné ponuky? Čo je pre vás stopka, kvôli ktorej by ste nevzali inak atraktívne zamestnanie?

Súvisiace články

Žiadne súvisiace články som nenašiel. Riki toho ešte zjavne nenapísal dosť.

  • Riki, kancly v parku jsou hodne rozdilne. My sme v SUNu nemeli openspace ale pekne mistnosti pro 6 lidi, kde mel kazdy dost mista. Dokonce se nam tam vesli 2 obrovske whiteboardy, PS3, telka a komplet rockband. Ovladani od klimatizace sme tam meli taky. A pavucin sem si nikdy nevsiml. Podle me hrozna zavisi od firmy jak si ty kancly necha zaridit. Co se tyce vytahu a schodiste, tak s tim asi souhlasim. Dostupnost dobreho jidla byla taky priserna.

  • Podobný příspěvek jsem měl na jazyku. Naprostý souhlas, Chodov je něco příšerného, nějakou dobu tu dělám a těším se, že co nejdřív vypadnu. Nezmínil jsi jídlo. Pracuje zde několik tisíc dobře placených lidí, kteří nedokáží ocenit kvalitní oběd a žerou tedy denně z krabiček.

  • Máš pravdu, určite to záleží aj na rozhodnutiach firmy. Ja som v The Parku zažil dve budovy. Jednu úplne na začiatku, ktorá bola postavená ako prvá z celého komplexu. Hovoril som si, že tie architektonické kixy sú spôsobené neskúsenosťou. Ale keď sme sa potom presťahovali na opačný koniec areálu, do najnovšej postavenej budovy, všetky staré problémy tam boli znova a dokonca pribudli niektoré nové.

    K dostupnosti dobrého jedla sa radšej vôbec nebudem vyjadrovať.

  • Luboš

    The Park u mně také není moc oblíbený. Kromě toho, že není kde se najíst, ještě přidávám lokalitu, kdy se jedná o klasické sídliště, není kde zaparkovat a cesta metrem na tento okraj Prahy zabere spousty promrhaného času.

  • Mam dost podobnou zkusenost – v byvale kancelari jsem mela dost agresivni klimatizaci. Ovladani sice bylo dostupne, ale pri kazdem pohnuti s nim dostala polovina kolegu minimalne rymu. Nikdy vic.
    Navic bez auta jsem se v te lokalite dostala k jidlu bud s kolegama v aute, nebo jsem si musela dat 15 min prochazku podel frekventovane silnice.

    I kdyz prace samotna muze zajimava, nestoji to za to.

    Ted uz si nastesti ‘spravuju’ chut v krasne renovovane historicke industrialni budove se spoustou restauraci okolo :)

  • Almad

    …a dostupnost.

    Kdyz bych to mel do kanclu hodinu…tak mi to v zasade sezere ctvrtinu volnyho casu behem tejdne, spis vic.

    Za to stoji maloktera prace.

  • That’s an interesting assessment. I have a few clients at The Park and so I spend a lot of time there. But, to me, it’s normal :) They are basically American offices – no private space, everything open, BYOD etc. I like it. I remember when I worked in a bank in Prague, I had a closed office and it felt weird to close my door and be alone all day. I guess I’m too social…

  • Gábi

    Už jsem těch kanceláří zažila hodně. Asi nejhezčí bylo sedět ve Spálené ulici. Obědvat se dalo každý den jinde a stíhala jsem přes poledne koupit i lístky do divadla. Nejhorší byla budova Motokovu před rekonstrukcí. Kancelář s 12 lidmi ještě šla, ale ten barák vypadal, že spadne silou vlastní blbé nálady. Pak jsem strávila 1,5 roku v openspace, kde nás bylo asi 80 na půlpatře v Prague Gate na Chodově. Když se mnou chtěl jít kolega na oběd, telefonoval mi z druhé strany kanclu. Nemuseli jsme řešit kam půjdeme, protože výběr byl: místní jídelna nebo KFC. Z okna jsem koukala do dálky na starou Prahu a stýskala si. Na openspace se dá zvyknout, ale hodně záleží na lidech kolem a někdy to je jak vězení. Dneska koukám z okna kanceláře přímo na Národní Muzeum a rozhodně si nestěžuju.

  • Jana

    Pri vyberu prace mi zalezi na tom, jestli:
    a) je napln prace zajimava (prece jen tam travim minimalne polovinu zivota, kdyz zrovna nespim)
    b) jsou tam prima lidi (nechci chodit do prace vynervena, co me zas ceka)
    c) jestli budu mit cas na neco jineho nez praci (pokud dojizdim hodinu, nebo mi sef vola i o pulnoci, tak asi ne)
    d) jestli mi to neco da, nekam me to posune (nemusi byt nutne profesne, ale treba osobne )
    e) jestli vyziju s platem (vyziju = doslova, nemusim vydelavat vic, nez potrebuju na to, staci, abych se nemusela stresovat, ze nezaplatim za najem)
    Podle situace se meni preference jednotlivych bodu. S rostoucim vekem si vice vazim harmonicke atmosfery v praci, volneho casu a jsem mene tolerantni k blbcum na pracovisti;-)

  • Pohled z venku. Nikdy jsem tam nepracoval a pevně věřím, že nikdy nebudu. Byl jsem tam teď na obchodním jednání a dopadl jsem nedobře: https://twitter.com/mjavorek/status/393707720064249856

    Jsem přesvědčen, že tak nepřátelské prostředí musí mít vliv i na lidi, kteří tam pracují. Ohoblují se a po čase jim to vůbec nepřijde. Když tam vejdu já z “jiného světa”, jsem jak opařený a oni se na mě dívají, jak na marťana.

    Až včera jsem si uvědomil, jak tolerantní a vstřícná umí být konzervativní bankovní půda, na které se běžně pohybuju.